Jak jsme vstoupili dvakrát do stejné řeky s Peugeotem 1.6 HDi s Eolysem

Liga mistrů diagnostiky

Přinášíme vám další ze zajímavých článků z pera našich věrných přispěvatelů: pedagoga odborných předmětů na Střední průmyslové škole dopravní v Plzni Jana Šnebergera a jeho bývalého žáka a špičkového diagnostika Michala Kluga.

Stále přísnější limity spalin a rostoucí požadavky na výkon vznětových motorů si vynutily nejen instalaci systémů s přímým vstřikováním, ale i vývoj nových systémů dodatečných úprav spalin.

Hlavním z problémů u vznětových motorů jsou emise částic – sazí. Jelikož tvorba směsi probíhá z velké části až během spalování, dochází k nadměrným lokálním koncentracím paliva a tím k nárůstu emisí sazí a zvýšené kouřivosti motoru. Kouřivost je tedy mírou kvality využití vzduchu a jednou z možností, jak zvýšit kvalitu spalování, je vyvíjet vstřikovací systémy se stále vyššími vstřikovacími tlaky.

Jenže dimenzování vstřikovacích komponent má své hranice, a tak na pomoc přišly systémy dodatečných úprav spalin. Jedním z nich je DPF. Úkolem DPF je filtrovat a ukládat saze. Protože filtry mají omezenou kapacitu, musí se saze pravidelně vypalovat, aby se DPF regeneroval. Existují tři typy regenerace – aktivní, pasivní a vynucená. Zanechávají za sebou zbytky popela a probíhají při vysokých teplotách.

Regenerace

Pasivní regenerace

Ta se děje za jízdy s využitím tepla z výfuku, když auto jede vyšší r

Pokud Vás článek zaujal a přejete si pokračovat v jeho přečtení, přihlaste se.


Tento článek je přístupný pouze pro předplatitele Logo

Koupit předplatné

Máte už předplatné? Přihlásit se.

Další články