Dokončovací karosářské práce
Ve spolupráci s Filipem Brücknerem ze společnosti Qualis vám přinášíme další část pohledu na práci (resp. její výsledky) auditora procesů v autoopravnách. Tentokrát se podíváme pod ruce karosářům.
Jak už titulek napovídá, budeme se tentokrát věnovat činnosti, kterou by měl karosář zakončit převážnou většinu svých oprav předtím, než předá vozidlo dál, tedy do lakovny. Vždy, když je díl obroušený na holý plech v důsledku rovnání nebo samotné výměny, je nutné jej, respektive jeho obroušenou část, vždy náležitě ošetřit. Obnovit ochranu proti korozi za použití výrobcem předepsaných materiálů.
Při auditech karosáren se zaměřujeme na to, zda se dokončovací práce provádí, jak při opravě karosář postupuje, jaké používá materiály a jakým způsobem se provedená práce a zejména použitý materiál fakturují.
Hlavním úkolem dokončovacích karosářských prací je ošetřit holý plech tak, aby nemohla vznikat koroze (v naší terminologii tzv. lišák) předtím, než se vozidlo nebo díl dostane na lakovnu do rukou přípraváře.
Obr. 1 až 4: V závislosti na počasí, vzdušné vlhkosti a době vystavení vozidla vnějším vlivům mohou opravované díly dopadnout i takto.
V případě zjištěného pochybení v postupu vedoucí někdy hájí své podřízené (a vlastně i sebe) např. slovy: „On je teda náš karosář jinak machr. Ten vám vyklepe úplně všechno.“ Při pohledu na to, co se děje dál, ale řemeslo pláče a s ním i často lakýrník, který musí díl znovu zbrousit (zeslabit). Ne vždy jsou to snadno přístupné plochy, ze kterých se rez vybrousit stěží dá (viz obrázek 5).
Dodržování správného postupu
Někteří karosáři, kteří neznají správný postup a minimálně tuší, že je vhodné opravený díl ošetřit, používají např. zinkový sprej, inox nebo jiné 1K (jednosložkové) materiály. Zabrání tím sice vzniku koroze, ale pořádně přidělají práci lakovně, která před započetím svých prací musí takový materiál nejdříve odstranit. Cílem je také proces zefektivnit, a proto se používají 2K (dvousložkové) materiály, na které může lakovna bezpečně navazovat.
Převážná většina výrobců vozidel vyžaduje ošetření epoxidovým základem, někteří reaktivním kyselým základem a následně plničem a někteří tyto dvě varianty kombinují v závislosti na ošetřovaném místě. Tím jsou myšlená více či méně exponovaná místa karoserie, vystavená např. odletujícímu štěrku.
Upřímně je také potřeba zmínit, že se touto problematikou některé značky, respektive jejich místní distributoři, vůbec nezabývají a nemají ani tušení, co se v karosárnách jejich autorizovaných partnerů odehrává. Na to ať si ale laskavý čtenář z řad distributorů odpoví sám.
Hrubé tmelení
S dokončovacími pracemi úzce souvisí hrubé tmelení. Je to činnost, kterou by také měl provádět karosář vždy, pokud je nutné díl nahrubo vyrovnat, doplnit materiál zeslabený např. v důsledku rovnání. Před lety bylo běžné, že karosáři cínovali, a proto se této činnosti a i materiálu nezřídka říká náhrada cínování. Někdo také říká tekutý kov apod. Každopádně jde o 2K epoxidovou pryskyřici, vytlačovanou z kartuše. Nikdo po karosáři nechce, aby ladil finální tvary, ale měl by si uvědomit, že polyesterový tmel (tzv. žluťák, který používá lakovna) má své specifické použití a limity. Kombinace neošetřeného plechu a vyrovnání pouze polyesterovým tmelem většinou dopadne tak, jak vidíte na obrázcích 7 a 8. Pro toho, kdo nezažil, tak takhle nějak vypadaly opravy v devadesátých letech minulého století.
Obr. 7 a 8: Kombinace neošetřeného plechu a vyrovnání pouze polyesterovým tmelem.
Důležité je vycházet z faktu, že se tmelí na holý kov. Proto je hrubé tmelení v režii karosáře a logicky předchází antikorozní ochraně v podobě karosářských dokončovacích prací.
Přehledná rekapitulace postupu
Kvalitní práce karosářů
Karosáři někdy pro nedostatečné vybavení nemohou dokončovací práce provádět, anebo prostě nechtějí, přestože patří k jejich činnosti a mají je placené. Nutno zmínit, že někdy při pohledu na hrubé tmelení karosáře se lakýrník raději vzdá a řekne, že si to bude dělat sám, i když to placené nemá. Tak by to ale být nemělo a asi není mnoho důvodů, proč by to karosáři po zaškolení nezvládali. Při opravě karoserie zvládají daleko náročnější úkoly.
Na závěr si pak dovolím použít stejná slova o kvalitě karosářských oprav jako v minulém vydání:
Na školení by neměl chodit jen karosář, ale také jeho nadřízený, který práci a její výsledky kontroluje. Nemusí umět auto opravit, ale musí vědět, jak se opravuje.
Tento článek najdete v časopise AutoEXPERT vydání č. 9/2023.
