V této rubrice představujeme osobnosti, které dokázaly v automobilovém oboru vybudovat úspěšnou společnost nebo přinést do praxe nové technologie. Jednou z nich je Ondřej Coufal, zakladatel společnosti Karosář.cz. V tomto rozhovoru se dozvíte nejen o jeho profesní cestě, ale také o principech technologie PDR, která umožňuje opravy deformací karoserie bez poškození laku.
Společnost Karosář.cz dnes patří mezi nejznámější specialisty na technologii PDR, tedy opravy deformací karoserie bez poškození laku. Cesta k tomu však byla poměrně dlouhá a začala velmi nenápadně – první opravy probíhaly doslova na parkovišti před panelovým domem. Postupně se z původně řemeslné činnosti vyvinula specializovaná společnost s týmem techniků, která spolupracuje s řadou servisů a dealerů automobilových značek i pojišťoven a jejíž technici se podílejí na opravách vozidel po celé České republice.
Ondřej Coufal: „Základem celého oboru zůstává řemeslná zkušenost a cit pro práci s materiálem, který nelze nahradit žádnou technologií.“
Jak jste se k práci s karoseriemi dostal a co vás k ní přivedlo?
K autům jsem měl blízko v podstatě od dětství. Velkou roli v tom hrál můj otec Svatopluk Coufal, který se vyučil a následně 25 let pracoval tehdy v AZNP Mladá Boleslav. Už v 70. letech patřil Svatopluk Coufal se svými kolegy k prvním, kteří začali rozvíjet metody oprav karoserie bez poškození laku – dnes známé jako PDR.
Co následovalo dál?
Nastoupil jsem do automobilky, což byla velmi dobrá škola. Zde člověk získá mnoho zkušeností, preciznost, přesnost… Pracovali jsme na opravách drobných poškození, která vznikala během výroby nebo manipulace s karoseriemi. Už tehdy mě tato práce velmi bavila a obdivoval jsem zkušenosti svých starších kolegů a učil jsem se od nich. Postupně jsem zjišťoval, jak plech vrátit do původního tvaru bez lakování. V té době to ale nebylo nic běžného a spousta věcí se řešila spíš řemeslnou zkušeností než nějakými přesnými technologickými postupy s vhodným nářadím. Práce v tak velkém výrobním prostředí navíc člověku ukáže, jak důležitá je přesnost a systém práce. Každý krok má svůj postup a každá chyba může znamenat zdržení celé výroby. Tyto zkušenosti se mi později hodily i při budování vlastní společnosti.
Kam směřovaly vaše další kroky? Zůstal jste v oboru?
Byla to trochu náhoda a trochu štěstí. Objevila se příležitost pracovat ve Škodě Motorsport, kde se připravovaly soutěžní vozy pro rallye. Pro mě to byla obrovská výzva, protože motorsport je úplně jiný svět než běžná výroba. Najednou pracujete na karoserii, která musí vydržet extrémní zatížení, nárazy, skoky a další věci, které běžné auto nikdy nezažije. Podílel jsem se například na stavbě karoserií pro Octavii WRC a později také pro Fabii WRC. Pět let strávených v soutěžním oddělení mi dalo opravdu mnoho dalších zkušeností. Člověk zjistí, že musí přemýšlet o konstrukci auta mnohem komplexněji. Motorsport vás také naučí pracovat pod velkým tlakem a v krátkých termínech. Auto musí být připravené na závod a není prostor pro chyby. Zároveň je to prostředí, kde se člověk setká s řadou velmi zkušených a zajímavých lidí a může se od nich hodně naučit.
Kdy jste začal přemýšlet o vlastním podnikání?
Už během práce v motorsportu jsem si občas zkoušel opravovat drobné promáčkliny pro známé. Bylo to spíš zkoušení různých postupů a nástrojů. Postupně jsem ale začal zjišťovat, že o takové opravy může být velký zájem. Lidé byli překvapeni, že promáčklinu lze opravit bez lakování a že to může být hotové během relativně krátké doby. V té době se o této technologii v Česku téměř nevědělo.
Když se pak kolem roku 2005 začala měnit situace v motorsportu a některé projekty skončily, rozhodl jsem se, že to zkusím naplno. Bylo to rozhodnutí, které nebylo úplně jednoduché, protože jsem opouštěl stabilní práci. Na druhou stranu jsem cítil, že tento obor má velký potenciál a že se může postupně rozvíjet.
Vzpomenete si na úplné začátky?
Byly velmi skromné. Neměl jsem dílnu, takže první opravy jsem opravdu dělal před panelovým domem, kde jsem bydlel. Přijel zákazník, otevřel se kufr auta, vytáhl jsem nářadí a pracovalo se venku na parkovišti. Dnes to zní skoro neuvěřitelně, ale tehdy to bylo normální. Pamatuji si, že lidé často přijeli spíš ze zvědavosti než s jistotou, že se to opravdu podaří opravit. Když ale viděli výsledek, byli nadšení. Hodně mi tehdy pomohla internetová fóra automobilových nadšenců. Začal jsem tam zveřejňovat fotografie oprav před a po a postupně se o službě dozvídalo stále více lidí. Internetová komunita tehdy sehrála velkou roli. Lidé mezi sebou sdíleli zkušenosti a fotografie oprav a díky tomu se o této metodě začalo více mluvit. Postupně se ozývali další zákazníci a také první servisy, které chtěly tuto službu nabídnout svým klientům či pomoc s důlkem třeba na novém voze.
Kdy přišel moment, kdy jste si uvědomil, že se z toho může stát skutečná společnost?
Asi ve chvíli, kdy už jsem nestíhal všechny zakázky sám. Začalo přibývat práce a bylo jasné, že bude potřeba větší prostor a další lidé. Pronajal jsem si tehdy malou dílnu – opravdu malou – jedna vrata a malá kancelář v patře. Pamatuji si, že jsem si říkal, že když budu mít takový prostor, budu úplně spokojený. Samozřejmě jsme ho zaplnili během krátké doby. S přibývajícími zakázkami bylo jasné, že se budeme muset dál rozvíjet. Postupně se tak začal formovat tým techniků a vznikaly první systematické spolupráce se servisy. To byl moment, kdy se z původně individuální práce začala stávat organizovaná činnost (obr. 1).
Tento obor se z větší části zabývá opravami škod po krupobití. Zažil jste nějakou takovou událost, která měla zásadní vliv na rozvoj vaší společnosti?
Ano, jednou z prvních větších zkušeností byly kroupy v jižních Čechách v roce 2007. Najednou bylo větší množství poškozených vozidel a bylo potřeba je opravit v relativně krátkém čase. Tehdy jsme pracovali téměř nepřetržitě několik měsíců. Byla to náročná doba, ale zároveň nám to otevřelo dveře k větším zakázkám a spolupráci s pojišťovnami a servisy. V té době se začalo ukazovat, že technologie oprav bez lakování může být zajímavá nejen pro jednotlivé zákazníky, ale i pro celý servisní sektor. Právě v těchto situacích se ukazuje její výhoda, protože klasická karosářská oprava by znamenala dlouhé čekací lhůty a výrazně vyšší náklady.
V té době se vše rychle rozvíjelo. Bylo to u vás podobné?
Postupně jsme budovali tým techniků a začali spolupracovat s různými servisy po celé republice. Důležité bylo vytvořit systém, který umožní rychle reagovat na různé zakázky v různých regionech. V některých obdobích jsme pracovali hlavně v dílně, jindy jsme naopak za zakázkami hodně cestovali. Postupně vznikala síť spolupracujících servisů a techniků. Z malé dílny se tak postupně stala společnost, která dokáže řešit zakázky v celé republice a někdy i v zahraničí. Tento model spolupráce se postupně ukázal jako velmi efektivní, protože umožňuje reagovat na potřeby servisů i zákazníků v různých částech republiky.
Máte nějaký osobní zážitek z této éry, který vám utkvěl v paměti?
Zážitků je nepřeberné množství, protože každý rok je naprosto rozdílný. I když děláme stále stejnou práci, přece jen je naprosto odlišná – dle míry poškození, místa události i velikosti týmu techniků, jaký je pro likvidaci potřeba. Při tom neustále poznávám nové lidi a sdílím s nimi vlastně i ty nepříjemné situace, které se jim v krupobití staly. Někdy to je velice smutné, ale někdy také pro zasmání. Třeba když mi lidé vyprávějí, jak běhají s kýblem na hlavě a házejí na auta své peřiny, aby byla bez důlků. Stačí si to jen představit a už se usmívám. 🙂
Vaše práce byla na počátku hodně spojená s motorsportem, zapojujete se do těchto aktivit i teď?
Ano, určitě. Motorsport mě pořád baví a sleduji ho a aktivně se účastním s našimi závodními vozy Datsun 240z Spec. Safari vybraných podniků po světě. V minulosti jsem se například účastnil dálkových rallye soutěží Sydney to London nebo East African Safari Rally, což byla obrovská zkušenost. Takové závody jsou náročné nejen pro techniku, ale i pro člověka. Jedete dlouhé etapy, často v extrémních podmínkách, a musíte se spoléhat nejen na sebe, ale i na techniku. Je to dobrá škola přemýšlení a improvizace. Motorsport je také školou určité pokory. Když trávíte dlouhé hodiny v autě nebo v servisním zázemí a řešíte technické problémy v terénu, rychle zjistíte, že věci nejdou vždy podle plánu. Musíte být připravený improvizovat a hledat řešení v situacích, kdy není čas dlouho přemýšlet.
Tyto zkušenosti se mi později hodily i při podnikání. I zde se také občas dostávám do situací, kdy se musím rychle rozhodovat a reagovat na nové okolnosti. Motorsport mě v tomto směru hodně ovlivnil.
Když se ohlédnete zpět, co považujete za největší milník ve vývoji společnosti Karosář.cz?
Asi právě přechod z malého řemesla k organizované společnosti. Na začátku jsem byl technik, který opravuje auta. Postupně ale přišla potřeba řešit organizaci práce, spolupráci se servisy, administrativu a další věci. Bylo nutné vytvořit systém, který bude fungovat i ve chvíli, kdy nejsem osobně u každé zakázky. To byl asi největší krok. Velkou změnou bylo také to, když jsme začali budovat širší tým techniků. Najednou už nešlo jen o vlastní práci, ale také o předávání zkušeností dalším lidem. Každý nový technik se musí postupně zaučit a získat cit pro práci s plechem. To je proces, který trvá roky.
Dalším důležitým okamžikem bylo rozšíření spolupráce se servisy po celé republice. Díky tomu jsme mohli reagovat rychleji na jednotlivé zakázky a postupně se dostávat i k větším projektům. Z malé dílny se tak během několika let stala společnost, která dokáže řešit zakázky ve velkém rozsahu, čítajícím i několik tisíc aut opravených za sezonu.
A co vás na této práci baví nejvíc?
To, že každá oprava je trochu jiná. Každý rok řešíme poškozené vozy po krupobití v jiné lokalitě, nikdy dopředu nevíme, z jakého koutu republiky naši zákazníci budou. Také vozidla jsou dnes totiž konstrukčně mnohem složitější než před dvaceti lety a přibývají nové materiály i technologická řešení. Nikdy přesně nevíte, co vás čeká. Někdy jde o jednoduchou promáčklinu, jindy o složitý případ, který vás nutí přemýšlet a hledat nové řešení. A když se nakonec podaří vrátit karoserii do původního tvaru bez lakování, je to pořád velká radost. Možná je to právě ta kombinace techniky, zkušeností a řemeslného citu, která mě na tom pořád baví. To znamená, že se člověk musí neustále učit a hledat nové postupy.
Zároveň mě těší, že se o technologii PDR začíná zajímat stále více servisů i zákazníků. To, co bylo ještě před nedávnem téměř neznámé, se dnes stává běžnou součástí oprav karoserií. A je příjemné vědět, že jsme u toho byli od začátku.
Děkujeme za rozhovor.
ZDE si můžete stáhnout tento článek v PDF.
Tento článek najdete v časopisu AutoEXPERT, vydání č. 6/2026.
