STK a ME

Vážení čtenáři, ve vydání č. 9 jsme ve spolupráci s Asociací emisních techniků a opravářů, z. s., (ASEM) přinesli jejich pohled na oblast měření emisí. Narychlo jsme dali prostor bezprostředně zareagovat i zástupcům Profesní komory STK s tím, že se k tématu ještě vrátíme. Činíme tak nyní a přinášíme vyjádření zástupců komory: předsedy Miroslava Pechy a místopředsedy Pavla Rubeše.

Celý materiál jsme chtěli opět koncipovat jako rozhovor, zástupcům Profesní komory STK jsme poslali otázky, viz níže. Oni se nakonec rozhodli pojmout svoje vyjádření jako ucelený text. Protože se však na otázky nepřímo odkazují, uvádíme je také:

• 1. První otázkou se vrátíme zpátky do minulosti a také ke knize ekonomky Ilony Švihlíkové Jak jsme se stali kolonií. Autorka na straně 154 v kapitole Zajetí státu, dobývání renty a škrcení české ekonomiky píše: „Zajetí státu, jak už pojem naznačuje, je situace, kdy veřejný zájem jako kategorie mizí a stát se ocitá v rukou zájmových skupin. Jedná se o vysoký stupeň systémové korupce, ve které si zástupci soukromých zájmů vytvářejí pravidla takříkajíc na míru. Slabší verzí zajetí státu je tzv. dobývání renty. Stručně řečeno jde o využívání zdrojů z veřejných rozpočtů či opatření hospodářské politiky ve prospěch určitých skupin na úkor daňových poplatníků. (…) Pravicové vlády si počínaly zhruba takto: svou škrtací politikou zapříčinily problém v určitém sektoru. Následně oznámily, že stát ‚nemá na to‘, aby se o danou oblast staral, a že tedy bude přenechána soukromému subjektu, resp. ruce trhu. Tato politika vedla až k téměř naprostému rozkladu státu, což i občané nezajímající se o politiku museli zaznamenat například u registru vozidel nebo v případě zhroucení úřadů práce. (…) Stát uvolní část veřejného sektoru pro soukromý subjekt, jehož hlavním motivem je zisk, nikoliv veřejný zájem…“ A otázka zní: Není oblast STK a ME v České republice přesným příkladem toho, o čem píše Ilona Švihlíková ve své knize?

• 2. V listopadu loňského roku vyšla oficiální zpráva Policie ČR: „Policie ústy šéfa dopravní policie plk. Jiřího Zlého informovala prostřednictvím tří televizních společností, že dvě třetiny vozidel zachycených policejní silniční kontrolou za měsíc září a první dekádu října 2023 emisně nevyhověly.“ To je oficiální zpráva PČR, objektivní realita, nikdo nikomu nic nepodsouvá. Není tedy podle vás v systému měření emisí něco špatně? Jak se na celou problematiku díváte?
  
  
• 3. Jednou z věcí, které ASEM dlouhodobě kritizuje (a Libor Fleischhans za to čelil žalobě ze strany společnosti Dekra), je skutečnost, že státem pověřená technická zkušebna je v České republice zároveň jedním z největších provozovatelů STK. To je realita, na kterou ve své zprávě upozorňuje i Transparency International. Je to tak? A pokud ano, jak je to vůbec možné?
  
  
• 4. V rozhovoru v AE č. 9/2024 v odpovědi na první otázku píšete: „Nejdříve je potřeba si odpovědět na otázku, kdo a za jakým účelem prezentuje data a informace. Stejně jako v tomto případě je autorem (někdy i úmyslně skrytým) ASEM, který tak buď činí přímo, anebo své přání a domněnky dlouhodobě předává spřáteleným subjektům a médiím.“ Čemu říkáte spřátelené subjekty a média? V poslední době se právě díky práci médií do věci vložil sám ministr dopravy a začal se zpřísňovat systém dohledu na práci STK a ME. A v některých případech jsme zaznamenali doslova „zděšení“ ze strany některých STK a ME, co teď budou dělat. To je realita – vnímáte ji taky tak?

• 5. V témže rozhovoru v odpovědi na stejnou otázku dále píšete: „Informace z článku jsou pak logicky prezentací zájmů podnikatelské skupiny samostatných stanic měření emisí a autoopraven, které se snaží vyvolat dojem, že za všechny problémy s emisemi mohou STK, přestože jsou to právě tyto subjekty, které měří emise v největším počtu a dosahují také nejhorších výsledků v rámci zjištěných pochybení.“ Chci se zeptat – v čem konkrétně vidíte snahu ASEM vyvolat dojem, že za problémy s emisemi mohou STK? ASEM upozorňuje na nefunkční systém STK a měření emisí, který přesně vychází z premisy paní Švihlíkové: „Stát uvolní část veřejného sektoru pro soukromý subjekt, jehož hlavním motivem je zisk, nikoliv veřejný zájem.“ Vždyť na alarmující stav vozového parku v České republice upozorňují mimo jiné i přední odborníci ve svých oblastech (a členové správní rady ASEM), jako je prof. Vojtíšek z ČVUT nebo dětská onkoložka Irena Opletalová. Myslíte, že tito odborní specialisté by riskovali svoji reputaci a mezinárodní odborný kredit, aby hájili zájmy jakékoliv podnikatelské skupiny?

• 6. Ve zmíněném rozhovoru (AE č. 9/2024) píšete: „Jak už jsme zmínili v první odpovědi, tato ‚tvrdá data‘ (výstupy z ISTP prezentované ASEM – pozn. red.) jsou manipulativní interpretací dat z ISTP.“ V čem jsou tedy manipulativní a můžete prosím výstupy z ISTP interpretovat podle vás tak, jak by správně měly být interpretovány?

• 7. Co můžeme společně (profesní komory, média, politici…) udělat pro to, aby se situace zlepšila? Není lepší zasednout k jednomu stolu a společně vymyslet kontrolní sankční mechanismy tak, aby systém STK a ME fungoval, ať již bude konkrétní model jakýkoliv?

Současný stav měření emisí

Pro zhodnocení dnešního stavu je vhodné se vrátit trochu do minulosti. První klíčový moment v této oblasti se odehrál v roce 2016. Z důvodu nespokojenosti s kvalitou provádění měření emisí se začaly stanice měření emisí (SME) postupně připojovat do systému CIS STK (centrální informační systém), kam se začaly nahrávat protokoly o měření emisí vozidel, ale hlavně fotodokumentace přítomnosti vozidla při měření. Tyto nové povinnosti nebyly schopny některé malé emisní stanice akceptovat, samotní provozovatelé některých emisních stanic to okomentovali, že ztrácejí konkurenční výhodu tím, že vozidla budou muset začít měřit, a tím pádem je pro zákazníky výhodnější provést prohlídku na jednom místě s STK, a ukončili svoji činnost.

Dále je pro vývoj důležitý rok 2018, kdy se společně s vlastním protokolem začaly do systému odesílat také naměřené hodnoty. Z CIS STK se stal ISTP (informační systém technických prohlídek). V letech 2018–2021 je v databázi zaznamenáno mnoho chybných dat, která jsou způsobena příjmem a zpracováním v ISTP, dále problémy s přístrojovou technikou a také lidskou chybou. Po roce 2022 přišla změna v podobě rozšíření množství dat odesílaných z přístroje – byl rozšířen formát protokolu OBD, např. o kontrolu tlaku a teploty na odběrové sondě při měření, polohu plynového pedálu nebo klapky a další data. To jsou jen nejzásadnější zmíněné změny, ke kterým došlo. Ve stejném období došlo pětkrát k revizi metodiky měření emisí. Jedním z důvodů nutné změny metodiky bylo vyhodnocování readiness code (RC) u vozidel, které v praxi selhalo. Tato kontrola byla prosazena na jednání odborné skupiny MD zástupcem ASEM, bohužel informace od ASEM, že funkční sestavení RC mají ověřené napříč výrobci vozidel, se ukázalo jako nepravdivé.

Také došlo ke změnám požadavků na přístroje, a proto má celá řada tvrzení o pochybeních při měření své vysvětlení. Jako příklad můžeme uvést situaci u dvou po sobě jdoucích měření, kdy mechanik jednou provedl měření s OBD a podruhé bez OBD. Vysvětlení v tomto případě může často spočívat v tom, že dřívější verze přístrojů umožňovaly vyčítat otáčky a teplotu motoru přes diagnostické rozhraní vozidla (tím si mechanik ušetřil práci a čas při připojování zařízení na měření otáček a teplotní sondy). V těchto případech nešlo o vozidlo s plnohodnotným systémem OBD, ale bylo označeno na protokolu jako K-Line, což už dnes není možné, a při následném měření vozidlo zdánlivě vypadá, že má jiný systém.

Během těchto změn ještě docházelo k zjišťování problémů u jednotlivých výrobců přístrojů, kde se objevily vlastnosti přístrojů, které se při hodnocení dat musely brát v potaz (např. u jednoho z výrobců akcelerační čas u některých komunikačních protokolů připočítával 1,2 s, u dalších dochází ke shluku odečítaných časů akcelerace aj.).

K těmto zjištěním dochází i v současnosti, nicméně závěrem k této části lze říct, že v současnosti máme data zpřesněná a můžeme je začít naplno využívat a hodnotit. Relevantní rok je za nás 2023 a dále. Také kontroly, které v současné době probíhají každý den, se opírají právě o datové analýzy, zejména analýzu z měření emisí za první pololetí roku 2024.

Víme, že na data v ISTP se musí dívat v širším kontextu a je potřeba filtrovat některé nesoulady, které jsou dány přístrojovou technikou. Data jsou mnohem komplexnější a relevantnější, než byla v minulosti. V současné době se na pochybeních a podezřeních způsobených lidskou chybou pracuje represivní metodou. Je ale třeba připomenout, že mediálně zmiňovaná pochybení se ve statistikách měření emisí za první pololetí roku 2024 objevují sporadicky. A to bylo provedeno cca 3 mil. měření! Nikdo netvrdí, že v systému nejsou černé ovce, ale důrazně se ohrazujeme proti nálepkám jako mafie, StB a házení všech do jednoho pytle.

Tolik k historii. V současnosti stojíme na pomyslném rozcestí. Ze všech stran se na měření emisí snáší kritika, která se oslím můstkem přenáší na STK. Když pomineme účelovost těchto tvrzení, která nechtějí jít v odpovědích pod povrch, nabízí se otázka – co je tedy cílem? V této souvislosti je potřeba se podívat na roli ASEM a Transparency International.

ASEM, Transparency International a další „odborníci“

Nejsme odborníci na zdravotní otázky, ale na základě zveřejněných studií se dá souhlasit s tím, že s nástupem přímého vstřikování paliva, většího vstřikovacího tlaku a dalších změn u moderních motorů vznikl problém s látkami jako oxidy dusíku, amoniak, malé částice. Nedokážeme říct, jak moc tyto částice poškozují zdraví organismu, ale nic dobrého to nebude. Tyto problémy mají řešit katalyzátory a filtry pevných částic. A u filtrů pevných částic a jejich funkčnosti ještě chvíli zůstaneme.

Pokud Vás článek zaujal a přejete si pokračovat v jeho přečtení, přihlaste se.