Jmenuji se Šimon a jsem čerstvě po maturitě na automobilní střední škole. Sotva jsem složil zkoušky, zabalil jsem kufr a vydal se na opačný konec světa – obětoval jsem měsíc letních prázdnin v českém teple, abych zažil zimní pracovní režim při opravách vozidel Tatra v Austrálii.
Jak k tomu došlo? Pomohly kontakty a dobré vztahy – díky propojení mého táty s dealerem značky Tatra, společností IPEX, jsem získal šanci absolvovat krátkou stáž u Offroad Trucks Australia (OTA), předního dovozce a distributora českých nákladních vozidel Tatra na australský trh.
Firma sídlí nedaleko Perthu a zaměřuje se nejen na prodej nových vozidel, ale také na servis a zakázkové úpravy, které odpovídají extrémním podmínkám australského vnitrozemí. Tatry se tu nejčastěji používají v dolech, ve vrtných společnostech a také jako požární technika s českými nástavbami od THT Polička.
Obr. 2 až 5: Společnost Offroad Trucks Australia se zabývá prodejem a servisem těžké terénní techniky pro oblast západní Austrálie. Pomáhá tu šířit dobré jméno nákladních automobilů Tatra.
Skvělé zázemí
Jejich dílna neboli workshop je úplně nová budova. Mají tam deset stání pro nákladní automobily, dva visuté jeřáby (na každé polovině jeden), ale žádné statické zvedáky ani kanály. Hned u dílny mají k dispozici plně vybavenou jídelnu s kuchyňkou, na kterou navazují kanceláře. V druhém patře se pak nachází školicí místnost a posilovna. Hned vedle budovy kanceláří a dílny je vystavěný velký sklad na všechny díly Tatra pro celou oblast západní Austrálie.
Obr. 6 a 7: Zázemí tvoří úplně nová budova, ve které najdete celkem deset servisních stání. Obsluhují je dva visuté jeřáby (na každé polovině jeden).
Kolegové mě přijali opravdu přátelsky, s některými už jsem se znal z jejich návštěvy našeho vývojového centra v Kopřivnici. Snažili se být nápomocní a byli velice trpěliví.
Práce zde byla náročná z hlediska délky každého dne – 11 hodin. Většinu věcí se musí člověk naučit v praxi, protože teorie ve škole mu sice dá znalosti, ale stejně nejtěžší na tom je umět ty vědomosti použít při opravách. Proto je třeba vybrat si dobré pracoviště pro sbírání zkušeností, kde se budou žákovi věnovat a přidělí ho někomu, komu nebude zatěžko věci vysvětlit. Škola sama o sobě nestačí na to, aby člověk dokázal pracovat v odborném oboru, jako je mechanik.
Obr. 8 a 9: Zázemí pro nás mechaniky zde mají rovněž na špičkové úrovni.
Australské peklo jménem „bull dust“ a ochranné rámy
Jedním z největších nepřátel techniky je tu tzv. bull dust – sytě červený, extrémně jemný prach, který se podobá severoafrickému feš-feši. Znečišťuje všechno, dostane se úplně všude, a když zaprší, vytvoří mazlavé bláto, které není možné z vozidel smýt. Ať se snažíte jakkoliv, auto už nikdy čisté nebude.
Většina vozidel místo klasického nárazníku používá masivní bullbary, které chrání před střetem s velkou zvěří (u osobních aut je to většinou lehčí roo bar, od slova kangaroo), a kabiny jsou vybaveny rámy ROPS (rollover protective structure) – obdobně jako u nás na přetypovaných traktorech.
Obr. 10 a 11: Tatra zde má skvělou reputaci. Místní si cení velké odolnosti kopřivnických vozidel a jejich jízdních vlastností v těžkém terénu. Ani jim se však nevyhýbá všudypřítomný bull-dust.
Obr. 10 a 11: Tatra zde má skvělou reputaci. Místní si cení velké odolnosti kopřivnických vozidel a jejich jízdních vlastností v těžkém terénu. Ani jim se však nevyhýbá všudypřítomný bull-dust.
Dlouhé roky trpělivé práce
Zaměstnanci OTA si české Tatry velmi váží. Hrdě nesou odkaz zakladatele firmy Larryho
Gilla, který položil základy importu těchto vozů do Austrálie. Každoročně se zástupci firmy vydávají do Česka – nejen na školení do Kopřivnice, ale i za kulturou nebo významnými událostmi spojenými s Tatrou. Přestože tu není Tatra zatím tak známá jako u nás, díky jejich vytrvalé práci si získává stále větší respekt.
Australský režim: dřina, déšť a disciplína
Pracovní režim? Řekl bych – náročný, ale fér. Pět dní v týdnu, každý den 11 hodin práce. Minimální mzda kolem 23 AUD/h (asi 317 Kč). Důraz tu kladou na pravidla, řád a bezpečnost práce.
Volný čas byl v mém případě bohužel omezený, protože většinu dní propršelo. Australská zima je nepředvídatelná: teploty se pohybují od nuly do dvaceti stupňů, často fouká vítr a prší. Ale i tak na mě tahle země udělala dojem: moderní zázemí, drsná, nespoutaná příroda, ale například také levnější pohonné hmoty.
Obr. 12 a 13: Moc volného času jsem neměl, přesto jsme si s kolegy stihli několikrát vyjet k oceánu.
Závěrem
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu po škole stát v australské dílně pod českou tatrou, asi bych mu nevěřil. Tahle zkušenost mi ale otevřela oči – nejen technicky, ale i lidsky. Viděl jsem, jak se česká technika prosazuje v náročném prostředí tisíce kilometrů od domova, a pochopil jsem, že za každým úspěchem stojí tvrdá práce, hrdost a respekt k tomu, co děláš.
Ať už budu jednou pracovat kdekoliv, tahle zkušenost mě bude provázet. A tatry – ty budu na druhém konci světa vždycky poznávat podle toho typického zvuku…
ZDE si můžete stáhnout tento článek v PDF.
Tento článek najdete v časopisu AutoEXPERT, vydání č. 9/2025.
