Komentář na téma: MĚŘENÍ EMISÍ

Vážení čtenáři, koncem loňského roku jsme v několika článcích přinesli aktuální informace z oblasti měření emisí. V nich se objevilo i jméno Michala Vojtíška, vysokoškolského profesora na Fakultě strojní ČVUT, který se zabývá palivy, spalováním, emisemi, jejich měřením, snižováním a vlivem na ovzduší, životní prostředí a lidské zdraví. Tento uznávaný odborník nám do redakce zaslal vyjádření k tématu emisí s podtitulem „Proč jsou potřeba stanice měření emisí – a proč bychom je v Česku měli zrušit“, které otiskujeme v nezměněné podobě.

Cílem veškeré emisní legislativy pro motorová vozidla je ochránit obyvatele především měst před zdravotně rizikovými látkami, které vznikají při spalování a které jsou v případě vozidel vypouštěny uprostřed ulic v menší než metrové výšce. Nejhoršími rizikovými látkami jsou částice a reaktivní sloučeniny dusíku. Olova jsme se zbavili tím, že jsme jej přestali přidávat do benzinu, protože jsme se naučili oktanové číslo zvyšovat jinými způsoby. Oxidu uhelnatého jsme se zbavili katalyzátory, takže dnes jej za minutu provozu vyprodukuje autobus méně než křovinořez, který katalyzátorem vybaven není. Částice jsou tak malé, že dokud se nezačnou shlukovat a tvořit černý nebo jiný kouř, jsou okem neviditelné, stejně tak jsou nezjistitelné dalšími smysly. Nemáme proti nim účinný obranný mechanismus, proto ty nejmenší se s vysokou účinností zachycují v plicích a dle studií odtud pronikají do krevního oběhu, případně pronikají podél čichového nervu do mozku. Znečištění venkovního ovzduší dle epidemiologických studií zabije ročně 10–20krát více lidí než dopravní nehody a ve větších městech je podstatná část tohoto znečištění z mobilních zdrojů, tj. vozidel a všech dalších strojů, co se hýbou. Proto máme přísné emisní normy, které nutí výrobce osazovat motory katalyzátory a filtry částic, díky nimž je ovzduší lepší, než bývalo, i když po městech jezdí více aut.

Pokud Vás článek zaujal a přejete si pokračovat v jeho přečtení, přihlaste se.