Přinášíme další díl seriálu specialisty na servis klimatizací vozidel Michala Kladivy ze společnosti Car Diagnostic. Tentokrát na téma: kontaminované chladivo.
Na téma chladiva R1234yf by se dalo napsat několik knih. Neustále je bráno na přetřes kvůli své hořlavosti, ceně, chemické nestabilitě a mnoha dalším jevům, na které jeho předchůdci netrpěli. Nemohu se přitom zbavit dojmu, že kdyby jeho cena byla nižší než R134a, nikomu by jeho negativní vlastnosti nevadily. Koloběh legislativní životnosti a používání příslušných chladiv hraje jednu společnou píseň.
Nejprve je po schválení mnoha autoritami, jež ho uznají za nezávadné, masivně plněno při výrobě příslušných generací vozidel, aby se po pár letech zjistilo, že ona nezávadnost už není tak úplně skutečná, jak se zprvu tvrdilo. Nastoupí horlivé hledání nástupce, aby se vše opakovalo po pár letech znovu. Nyní jsme asi u čtvrtého refrénu této legislativní árie bez náznaku únavy pohrkaného dirigenta, jemuž se už dost potí čelo. Při pohledu do publika je zřejmé, že jestli mu ještě jednou ujede ruka tak kostrbatě nahoru jako minule, začnou někteří opouštět představení.
Bude stačit pětkrát?
Chlaďařina je celosvětově rostoucí byznys, jehož jediným regulátorem jsou nátlaky na ochranu životního prostředí. Nebýt komplikovaných podmínek při využívání některých druhů chladiv, kterým se musí výrobci posléze nákladně přizpůsobovat ve vývoji svých zařízení, byli bychom všichni ochuzeni o možnosti nekonečného investování stovek tisíc korun do vybavení na tyto na první pohled stále stejné systémy. V této chvíli existuje jen krůček k bodu, kdy někteří budou nakupovat pátou plničku na páté chladivo. Přitom je dost pravděpodobné, že tomu nebude konec.
Výrobci plniček už nyní mohou mít napilno s vývojem konstrukcí quad-gas modelů, jež by mohly být k vidění již na příští Automechanice. Naprostá většina z nich nezvládla ani konstrukci bi-gas, takže se určitě budeme moci těšit nejen na koktejly mojito v různém poměru rumu a limetky, ale i na různé šumivé džusy, perlivé a velmi perlivé mléko a nepřeberné množství vzájemných kombinací, které by nenamíchal ani nejlepší barman světa. A toto vše bude kolovat v trubkách klimatizací vozidel našich zákazníků.
Analyzátor chladiva opět na scéně
Čistota chladiva (myšleno chemická, nikoli mechanická) pro použití v automobilových aplikacích je stanovena mezinárodní normou SAE J2099. Stupeň čistoty musí být minimálně 95 %. Takto čisté chladivo je možné odsát do zásobníku plničky k dalšímu použití. Cokoli pod uvedenou hodnotou je určeno k likvidaci. Měření analyzátorem neodhalí mechanické znečištění okruhu (kovové špony, obsah utěsňovacích látek atd.). Jde o chemickou analýzu složení chladiva, která vám dá přehled – podle typu použitého analyzátoru – o jednotlivých příměsích.
Typicky jde o přítomnost složky chladiva R1234yf, případný podíl R134a nebo chladiva R22, obsah uhlovodíků HC (chladiva propan, butan), neznámé prvky Unk, obsah vzduchu v chladivu Air (obr. 1).
Analyzátor chladiva se tedy stává stěžejním vybavením, abyste ochránili nejen vlastní investice před znehodnocením. Směsi, které jsou někteří jedinci v servisních sítích schopni vědomě i nevědomě napustit zákazníkům do vozidel, jsou různého druhu složení, ale mají jedno společné: znehodnotí kompletně celou náplň v zásobníku plničky. Bez problémů v hodnotě 30 000 Kč, podle stavu jeho naplnění. Stačí jeden případ odsátí kontaminované náplně, aby se vaše plnička stala přenašečem, jenž infikuje všechna další vozidla, která budou mít tu čest být k ní připojena. Všechna až do okamžiku vyčerpání zásobníku a znovunaplnění novým, čistým chladivem. Jedna plnička bez analyzátoru tak může být v mžiku zdrojem nákazy pro desítky dalších vozidel nic netušících zákazníků a ti následně mohou šířit tento problém dál exponenciálním průběhem.
Legislativně se pohlíží na neoprávněnou změnu chladiva nebo jeho nedostatečnou čistotu v systému klimatizace jako na důvod pro ztrátu homologace vozidla. Technicky může dojít (a opravdu se to někdy stane) k chemickému rozpadu chladiva kvůli neznámým příměsím, jenž má za následek nevratné poškození systému silně korozivními účinky, a jediná cesta opravy takového poškození je výměna naprosto všech součástí za nové. I takto někdy dopadne chorobná snaha spořit náklady na levných nedovolených směsích.
Jediné, co pomáhá v boji proti tomuto nešvaru, jsou poctiví technici, kteří analyzátor nejen vlastní, ale hlavně ho používají a vědí, jak správně postupovat, když se s takovým případem setkají. Nutno podotknout, že případů opravdu přibývá a role rizikového přenašeče se zdaleka netýká jen rychloplničů. Zdroj nákazy k vám může doputovat i ze značkové servisní sítě. Jeden přesně takový případ dorazil i k nám. Vozidlo Škoda Superb III z roku 2019 (obr. 2) bylo po celou dobu servisováno výhradně v autorizované dílně. Jak konkrétně v tomto případě postupovat nejen po technické stránce, ale i legislativně, se vám nyní pokusím popsat.
Jak (ne)správně analyzovat chladivo
Nejprve musíte provést samotnou analýzu, abyste zjistili, jestli je náplň ve voze možné odsát plničkou k dalšímu použití, či nikoliv. Analyzátor se musí ohřát na provozní teplotu. Poté vyberete druh chladiva, které chcete testovat (obr. 3). Zařízení vás vyzve k připojení patřičné hadičky s rychlospojkou. Jakmile ji připojíte a jemně dotáhnete přípojku, potvrdíte tento krok, který je následován vakuací malým membránovým čerpadlem, jež z celého analyzátoru včetně hadičky s rychlospojkou odčerpá plyny, které by jinak mohly zkreslit výslednou analýzu (obr. 4). Jakmile je tento systémový krok dokončen, dostanete pokyn pro připojení rychlospojky na nízkotlaký port klimatizace a její zašroubování.
Zde je nutné zmínit, že jakmile otevřete rychlospojku, začne analyzátorem proudit chladivo v plynném stavu. Není to slepé místo, že by se chladivo zastavilo u nějakého snímače kvality a do nekonečna tam čekalo na další vyvakuování. Chladivo opravdu zařízením protéká a vypouští se do atmosféry po celou dobu, co je otevřená rychlospojka (obr. 5).
Odběr vzorku trvá 60 sekund a za tu dobu výrobce udává nutnost obětovat cca 2 g chladiva. Na tuto skutečnost upozorňuji především proto, že jsem byl několikrát svědkem toho, j[ak laxně se po ukončení analýzy přistupuje k opětovnému uzavření rychlospojky nasazené na portu. Voláte zákazníkovi, fotíte displej a chladivo mezitím vesele a nenápadně uniká bez jakéhokoli vědomí obsluhy.
Pamatuji si na případ, kdy se zákazník dohadoval se servisem o tom, že klimatizace chladila bez problémů a že není možné, aby chybělo 90 % účtovaného drahého chladiva. Servis měl čisté svědomí podložené vytištěným lístkem z plničky, jenž jasně dokazoval odsátí jen pár desítek gramů chladiva. Analýza chladiva se však nesla v duchu zapnutí analyzátoru, potvrzení zahájení měření… a příchodu nového zákazníka ve vratech s požadavkem na rychlou opravu svého vozu, jenž dokonal svoji úlohu v příběhu, kde hlavní roli hrál zapomenutý připojený analyzátor, pomalu vypouštějící čisté, nekontaminované chladivo do ovzduší.
Co s kontaminovaným chladivem?
Po zjištění kontaminace chladiva (viz obr. 1) se musí ze systému nějakým způsobem odčerpat do předem připravené prázdné tlakové láhve, určené pro likvidaci ve specializované firmě. Plničkou jej přečerpat nemůžete. Nestačí ani připojit prázdnou láhev a otočit kohoutky. Tlak v láhvi a ve voze se rychle vyrovná a chladiva do ní přeteče sotva polovina. Musíte použít externí čerpadlo, kompresor, odsávačku nebo speciální sadu pro použití se suchým ledem, kterým podchladíte vyvakuovanou láhev a tímto rozdílem teplot dojde k odsání chladiva z vozu. Tento způsob je ale oproti ostatním nejvíce neohrabaný a nákladný. Shánět a skladovat suchý led pro tento účel není v servisní praxi úplně ideální. Zbývá pořídit si čerpadlo na chladiva (obr. 6) v ceně nad 15 000 Kč nebo zhruba za 10 000 Kč kompletní sadu s nádobou na likvidaci, hadicemi a ruční pumpou, podobné té na huštění jízdních kol (obr. 7). Případně můžete poptat možnost zapůjčení této sady u některých kompetentních partnerů v oblasti klimatizační techniky.
Správný postup odsávání chladiva z vozu
Máte-li vše potřebné po ruce, zbývá si před započetím práce uvědomit, jaké kroky budete přesně provádět, a přizpůsobit tomu technologický postup. Odsávání chladiva jakýmkoli způsobem je spojeno s možností migrace oleje z kontaminovaného systému. Toto je klíčový bod, kterému musíte věnovat patřičnou péči. Protože jde vždy o nové generace vozidel, jejichž klimatizační systémy jsou často s celkovým obsahem olejové náplně na méně než polovině hodnoty předchůdců s R134a, je nutné vyvarovat se pochybení, jakými jsou rychlé otevření rychlospojek na maximální průtok nebo využití čerpadla bez funkce odloučení oleje. Většina z nich ho totiž opravdu nemá, včetně ruční pumpy. Protože nebudete mít žádnou informaci, kolik oleje jste ze systému odčerpali, musíte udělat vše pro to, aby to množství bylo nulové. Riziko, že sice poctivě znovu naplníte systém 100% čistým chladivem, avšak zároveň seberete kompresoru neznámé množství oleje, což později způsobí jeho havárii, zde reálně existuje.
Nezapomeňte na tři důležitá pravidla:
Pravidlo č. 1: Klimatizace nesmí být několik hodin před odčerpáváním zapnutá.
Pravidlo č. 2: Je vhodné propojit nízkotlakou i vysokotlakou větev, aby při odčerpávání chladiva nedocházelo k cirkulaci v systému, která opět iniciuje strhávání oleje (obr. 8).
Pravidlo č. 3: Po propojení celého okruhu otevírejte ventil velmi pomalu a chladivo do láhve nechejte proudit co nejvíce seškrcené, dokud se nevyrovnají tlaky. Velký ráz s sebou vždy vytáhne určitý objem oleje. Na vyrovnání tlaků je ideální doba kolem 15 minut (obr. 9).
Jakmile se tlaky mezi láhví a vozidlem vyrovnají, je stav náplně rozdělen zhruba 50/50 (obr. 10). Dále je nutno pokračovat ručním pumpováním až do zcela nulového tlaku. Zprvu jde čerpání svižně. Čím menší zůstává tlak ve voze, tím časově náročnější se stává (obr. 11).
Po přečerpání uzavřete všechny ventily okruhu, včetně tlakové láhve. Jediné místo, kde nyní zůstane tlak, který odpustíte do atmosféry, je v červené hadici mezi pumpou a tlakovou láhví. Tu si před přečerpáním i po něm zvažte, abyste věděli, jak nákladná bude následná likvidace chladiva. Tuto částku budete fakturovat zákazníkovi, který se následně může domáhat odškodnění v místě, kde k nákaze evidentně došlo. Před započetím odčerpávání, ale hlavně i potom, co systém znovu naplníte čistým chladivem, nezapomeňte z analyzátoru vytisknout výsledky složení chladiva z kontaminovaného vozu. Je to jediný důkaz, který usvědčuje z pochybení při předchozím servisu (obr. 12).
Následující krok je velmi důležitý, je třeba vyměnit filtrdehydrátor (obr. 13). V tomto případě to ještě mělo smysl, ale být to o dva roky později, je lepší vyměnit celý kondenzátor za nový (obr. 14). Vyčerpaný systém nyní čeká důsledná vakuace. Hodina je minimum při okolní teplotě 20 stupňů. Bez problémů můžete vakuovat dvě hodiny, čímž z oleje vývěvou vytáhnete poslední zbytky nežádoucí směsi chladiva (obr. 15). Po dokončení vakuace naplníte systém příslušným množstvím nového chladiva a provedete tlakový test zapnuté klimatizace (obr. 16). Po úspěšném otestování a odpojení plničky zbývá znovu provést analýzu chladiva, která odhalí případnou nepečlivost během tohoto zásahu (obr. 17).
Na závěr je vhodné doporučit poslední krok v podobě zapečetění servisních portů plombami (obr. 18). Zvláště pak pokud jde o zákazníka, který vás vyhledal jen na tuto službu. Nebývá vzácností, že se systém s drahým chladivem následně pokoutně odsaje a vy jste atakováni reklamací, kde se zákazník dožaduje další náplně zdarma.
Kontaminované chladivo je nebezpečný odpad
Kontaminované chladivo v láhvi se stává nebezpečným odpadem, jde totiž o chladicí prostředek neznámého složení a od této chvíle je třeba k němu tak přistupovat. Můžete jej střádat ve vyhrazené láhvi až do jejího naplnění. Zde pozor, do láhví na chladivo R134a, které se prodávají po 12 kg, se vejde mnohem víc než 12 kg. Tato hodnota ale nesmí být překročena, naopak je dobré pro bezpečnost všech zúčastněných (doprava, skladování) z důvodu naplnění neznámé směsi neplnit striktně do 12 kg, ale spíše méně. V láhvi je objemová rezerva pro případ změny teplot. Přeplnění láhve by vyvolalo její explozi při nějaké nestandardní události způsobené jejím ohřevem.
Cena za likvidaci chladiva se pro představu pohybuje okolo 300 Kč/kg, což zajisté každý zákazník finančně ustojí. Je s tím spojena pouze řada nepopulárních kroků, jako nutnost mít smlouvu o likvidaci nebezpečného odpadu, zajistit ADR přepravu, mít na tyto situace nakoupené vybavení, a hlavně umět zákazníkovi prodat tuto pro žádnou stranu neprofitní službu. Běžná praxe v podobě volného vypouštění kontaminovaného chladiva do ovzduší jen proto, že se všichni zúčastnění tváří, že to nebudou z rozumu sobě vlastního platit, je smutnou vizitkou úrovně některých míst v zákoutí dění.
Jaký analyzátor chladiva pořídit?
Na trhu existuje celá řada analyzátorů, byť prakticky všechny pocházejí z dílny jednoho jediného výrobce v USA. Nejvyšší modely jsou schopné rozlišit i 15 druhů chladiv a jejich směsí. Cena takového zařízení přesahuje i 300 000 Kč. Pro automobilové aplikace jsou speciálně upravené modely pro analýzu složení pouze dvou typů chladiv (R134a a R1234yf) asi s třetinovou pořizovací cenou (obr. 19). Nejlevnější, avšak i tak dostačující jsou ruční jednoúčelové analyzátory, které neumějí určit přesné složení, ale dají vám informaci, jestli je chladivo čisté, nebo ne (obr. 20). Hranicí rozhodnutí je stupeň čistoty 95 %. Pokud však někdo do systému s novým chladivem napustil čisté R134a, nemáte možnost zjistit, jestli jde o směs nutně určenou k likvidaci, nebo zda můžete bezpečně odsát náplň plničkou na R134a.
Pozor na kompresorový olej v analyzátoru!
Aby vám analyzátor sloužil co nejdéle, je nutné zabránit, aby se do něho dostal kompresorový olej. Pro tento případ zde slouží speciální filtr. I tento filtr však stojí několik tisíc korun a jeho znečištění, které poznáte podle červených teček na bílém povrchu, vyžaduje jeho neodkladnou výměnu. Pokud ji budete ignorovat, může dojít k poškození snímačů, které už vyjdou na několik desítek tisíc. Vniknutí oleje do tenké průhledné hadičky se neubráníte (obr. 21). Můžete ale ušetřit drahý filtr tím, že hadičku budete pokaždé, když v ní spatříte stopy oleje, proplachovat vhodným odmašťovacím přípravkem s následným důkladným vysušením stlačeným vzduchem.
U analyzátorů zabudovaných do plniček (obr. 22) se tento problém děje samozřejmě rovněž. Avšak složitost této prevence je vykoupena různým stupněm integrace. Sám analyzátor si časem řekne o výměnu snímače vzduchu. I toto je nákladná záležitost v ceně okolo 10 000 Kč. Proto je dobré tyto velké náklady, které mnoho nevzdělaných techniků považuje ze zbytečné, propisovat do služby plnění klimatizací. Životnost analyzátoru je technicky omezená, ale zákazníci vám nebudou často chtít tuto službu platit separátně, protože ji považují za zbytečnou.
Zvýšit cenu: Ano, či ne?
Z výše uvedeného důvodu je vhodné stanovit cenu za připojení plničky pro nové chladivo například o 100 % víc než té na staré chladivo. Za prvé pokaždé stejně použijete analyzátor, který se opotřebuje a bude dříve či později vyžadovat investici, a za druhé vám toto navýšení vydělá i na samotné čerpadlo s příslušenstvím, které je rovněž nutné mít připravené, pokud si jej nemáte kde půjčit.
Autor je spolupracovníkem redakce.
Tento článek najdete v časopise AutoEXPERT vydání č. 7+8/2023.
