Proplach klimatizace

Představovat našeho spolupracovníka Michala Kladivu ze společnosti CAR Diagnostic je zbytečné – příspěvek tohoto specialisty na klimatizace v květnovém AutoEXPERTU nemůže chybět. Tentokrát vám přináší podrobný – a tradičně velmi praktický – pohled na proplach klimatizace ve vozidlech.

Obsah článku:
• Proč dělat proplach klimatizace?
• Nedělejte kompromisy
• Proplach klimatizace dělejte vždy
• Selský rozum nade vše
• Nádobka zachycuje špony
• Vždy nejprve posuďte stav systému
• Pozor na připojovací adaptéry
• Sítko ano, ale pozor na rizika
• Mikrokanálkový výparník propláchnout nelze
• Proplach klimatizace kapalným chladivem
• – Plnička dostává zabrat
• – Ještě jedna metoda
• Proplach čisticí chemií
• Pozor na polymerizaci
• Chemický proplach klimatizace čisticí kapalinou Honeywell Solstice PF-C

Omlouvám se, že neplním ani očekávání čtenářů, ani ta vlastní, co se týče četnosti nových článků na téma oprav klimatizací. Při ohromném vytížení vlastní dílny, závazcích vůči dlouhodobým zákazníkům a partnerům a v neposlední řadě k rodině a také při nových projektech není úplně reálné nacházet dostatek prostoru pro tuto činnost, která je sama o sobě časově poměrně náročná.

Tento článek se opře o téma proplachů, nebude však přesným návodem, jak provést proplach klimatizace krok za krokem. Po četných dotazech na tuto problematiku mi přijde vhodnější pojmout jej jako soubor upozornění, s čím se reálně potýkáte z hlediska funkce a očekávaného výsledku. Chci upozornit na určitá úskalí, která jsou často přehlížena v honbě za rychlým výsledkem, který však dosahuje různých úrovní kvality odvedené práce.

Proč dělat proplach klimatizace?

Na úvod nejprve tofje ne, proč je vlastně nutné systém čistit a proplachovat. Proplachování je výrobci vozidel nařízeno při výměně kompresoru, který z nějakého důvodu vypověděl službu. Nejčastěji jde o vnitřní mechanické poškození, jež s sebou nese doprovodný jev v podobě generování kovových špon různého množství a velikostí. Tento materiál je během doby selhávání kompresoru (což může být mžikový, ale i několik měsíců trvající proces) zanesen do celého systému.

Je nutné zdůraznit, že systém prakticky nikdy nelze vyčistit stoprocentně. Vždy existuje riziko, že nějaký kus kovu zůstane uvězněn ve výparníku nebo v krimpu hadice. Situace je velmi obdobná a srovnatelná s případy selhání commonrailového čerpadla vznětových motorů, kde rovněž dojde ke kontaminaci kompletního okruhu kovovými šponami, poškození vstřikovačů atd. Pokud chcete mít naprostou jistotu kvalitní opravy, musíte vyměnit všechno, kudy teče nafta. Chci tím jen upozornit na skutečnost, že jakákoli snaha uspořit zákazníkovi náklady na opravu systému bude téměř vždy po zásluze potrestána zaslouženou reklamací…

Nedělejte kompromisy

Kompresor se dokáže zadřít na mnoho způsobů. Může generovat tisíce malých částí nebo jen stovky velkých. Může poškodit trubky úsadami spáleného oleje, jež jsou tvrdé a odloupnou se až časem, většinou v době, kdy běží záruka na nový kompresor. A tu záruku poskytujete vy, nikoli dodavatel náhradních dílů, který vám ji potom bleskurychle zamítne s patřičnou obrazovou dokumentací vnitřního poškození. Vím, že působí lákavě ponechat v systému půl roku starý kondenzátor, drahou trubku s odpařovačem chladiva nebo výparník – nejnepřístupnější komponentu celého systému. Situace je ale taková, že v honbě za snižováním výrobních nákladů jsou pokusy o zvyšování efektivity komponent mající vliv na konstrukci výparníků, použití dvojitých trubek vedení chladiva (obr. 1) nebo vývoj tenčích mikrokanálkových výměníků výměnou za výborné papírové parametry draze vykoupeny jejich naprostou nevhodností k jakémukoli čištění (obr. 2). Při sebemenším podezření na poškození nečistotami musí prostě do koše. V dnešních moderních konstrukcích chlazení lze 100% propláchnout opravdu pouze prosté trubky a hadice. Vše ostatní je loterie, která vás může stát v lepším případě jen mnoho hodin strávených nazmar na pokusech, které nikam nevedly.

Havárie kompresoru tak může u dnešního vozidla znamenat opravu ve vysokých desítkách tisíc korun. Současně je jen otázkou času, kdy se funkčnost klimatizace bude kontrolovat na STK. Proto je více než kdy jindy důležitá prevence (a i ta je kolikrát kvůli materiálovým úsporám výrobců marná): používání předepsaných a kvalitních kompresorových olejů, pravidelné výměny vysoušečů, nebo rovnou celých kondenzátorů, mají-li vysypané lamely, i když ještě těsní. Pokud ze systému zatím neuniká chladivo, spousta mechaniků z nějakého důvodu považuje takový kondenzátor (obr. 3) za dostačující. Přitom kompresor už pracuje se zbytečně vysokým tlakem. Dojde-li poté k jeho zadření, je následně nepřípustné vyměnit jej za nový bez vyčištění okruhu. Předpisy výrobců se liší v různých bodech. Často jsou odchylky mezi postupem výrobce samotného kompresoru a výrobce automobilu. Občas je z textů manuálů některých automobilek cítit nedůvěra v mechanika a jeho kompetentnost v této oblasti.

Pokud Vás článek zaujal a přejete si pokračovat v jeho přečtení, přihlaste se.