Konfigurace řídicích jednotek (4)
Vážení čtenáři, v sérii článků vás spolu se specialisty ze společnosti SECONS seznamujeme s vývojem diagnostiky vozidel od počátku až do současnosti a představujeme známé i méně známé postupy při zjišťování závad prostřednictvím aplikací nebo přístrojů pro komunikaci s řídicími jednotkami. V rámci seriálu nahlížíme rovněž do vývojové dílny společnosti SECONS a přibližujeme náročný vývoj nejmodernějších diagnostických součástí – softwaru i hardwaru.
V tomto čtvrtém pokračování téma konfigurace řídicích jednotek uzavřeme. Zabývat se budeme zejména praxí. Nejprve ale uděláme malý historický exkurz a potom rozebereme specifické přístupy ke konfiguraci u různých automobilek.
Historický vývoj konfigurace
Jednotliví výrobci řídicích jednotek a samotné automobilky měli historicky velmi různorodý přístup. V počátku digitálních řídicích jednotek bylo celkem obvyklé, že žádná konfigurace neexistovala, resp. různé konfigurace byly „natvrdo zadrátovány“ do softwaru a pro změnu bylo nutné objednat řídicí jednotku s jiným part number.
První pomyslnou vlaštovkou byly motorové řídicí jednotky, kde se konfigurace typu paliva/emisí/místní legislativy nastavovala pomocí propojek (jumperů), případně pomocí odporu nebo přepínačů. Naštěstí s rozvojem využití EEPROM v řídicích jednotkách tato praxe velmi rychle vymizela. Občas byla použita cesta, kdy výrobce např. do EEPROM uložil informaci o konfig
Pokud Vás článek zaujal a přejete si pokračovat v jeho přečtení, přihlaste se.
Tento článek je přístupný pouze pro předplatitele 
Máte už předplatné? Přihlásit se.
